EVROPA - CO SKRÝVÁ TO JMÉNO?

by: HELENE BOS
date: 11/8/2006
Category: Society

EVROPA - CO SKRÝVÁ TO JMÉNO?
Jméno a osud Evropy v sázce

Helene Bos, únor 2004, Nizozemí.
Český překlad: Jiří Gerža

Tento článek je možno stáhnout jako dokument Word, kliknutím pravým tlačítkem na odkaz a volbou "Uložit jako".

Souhrn
Jak náš kontinent dostal své jméno? Podle řecké mytologie se nejvyšší bůh Zeus zamiloval do Europy, lidské dcery fénického krále, unesl ji v podobě bílého býka a měl s ní 3 syny. Aby „urovnal“ své jednání, byla Europa poctěna tím, že jí byl dán kontinent pojmenovaný po ní: Evropa.
Tato „milostná“ aféra, byť nelegální, je „smluvním jednáním“. Pojmenovávání území je také „smluvní jednání“.
Zeus může být ztotožněn se Satanem (Zj 2:13). Pokusil se tím, že ustanovil falešný smluvní vztah s tímto kontinentem, zajistit si „legální“ nárok na něj? Příběh v Genesis 6, kde (padlí) synové Boží přichází k lidským dcerám a mají s nimi děti, spojuje tuto mytologii s historií Evropy. Pokusil se Zeus/Satan touto „legální“ cestou zabránit tomu, aby evangelium zapustilo kořeny v jednom z prvních kontinentů, v němž bylo kázáno a vyučováno?
Z tohoto pohledu bych ráda prozkoumala následující otázky: Je toto důvod, proč se (přinejmenším Západní) Evropa nikdy nevzdala pohanství? Je to důvod, proč se tento kontinent během staletí stal tak nepřátelský k evangeliu? Je to důvod, proč během posledních let vidíme vzrůstající zájem o okultismus v našem a ostatních západních národech? Je to důvod, proč právě nyní dochází k oživení pohanství?
V průběhu staletí můžeme vidět, jak Zeus/Satan vymýšlel duchovní strategie k posílení svého nároku na Evropu. V dnešní době to vidíme na politické scéně, jak EU propaguje starou mytologii a jak se úmyslně snaží vypustit jméno Pána Boha z preambule Evropské ústavy. A nejnověji to můžeme vidět na scéně moderní „modly“ – sportu. Nadcházející Olympijské hry (psáno v únoru 2004 – pozn. překl.) jsou zjevně organizovány ve stylu starého pohanství, s určeným cílem a duchovním, modloslužebným způsobem na oživení pohanství. To opět posiluje Satanův nárok na Evropu.
Je-li to tak, bude možné uzavřít novou smlouvu s Pánem, s novým jménem kontinentu, které by dal On?
Přímluvci se za tuto věc modlili a Pán zjevil jiné jméno. Jméno, které je tak v protikladu s původním, že můžeme být plni naděje pro budoucnost našeho kontinentu.

Všechno výše uvedené klade zodpovědnost na přímluvce a Církev Evropy.
Tato zpráva odhaluje zjištění a souvislosti s mnoha odkazy na literaturu a předkládá strategii pro modlitby a praktické použití.

Zjevím svou lásku (milosrdenství) té, která byla nazývána „Nemilovaná“. A budou říkat: „Ty jsi můj Bůh“. (Ozeáš 2:23)
Neomilostněné budu milostiv, těm, kdo Nejsou-lid-můj, řeknu: „Tys můj lid“, a on řekne: „Můj Bože!“ (ekumenický překlad).

Helene Bos, Serving the Nations, Almere, Nizozemí
Únor 2004

Dva aktuální důvody k napsání tohoto článku
Evropská unie se rozšiřuje. Několik vůdců národů věří, že nová Evropa potřebuje ústavu, takže bývalý francouzský prezident Giscard d’Estaing sestavil první návrh. Stojí za povšimnutí, že v této ústavě vůbec nezmínil Boží jméno, ale vyvýšil pouze humanismus. Tento kontinent byl jako jeden z prvních zasažen evangeliem. Jak to, že on to neuznal? 1)
V srpnu 2004 se uskuteční olympijské hry v řeckých Aténách, v národě, kde tradice atletických náboženských festivalů začala v dávných dobách, kdy tyto festivaly, olympiády, zasvěcené bohu Diovi byly velmi významné. Počátek olympiád sahá do roku 776 před Kristem a vždy to byl festival náboženský. Nadcházející olympiáda bude opět navazovat na tuto tradici. Jeden z oficiálních představitelů Olympijských her 2004 veřejně prohlásil, že tato olympiáda bude charakteristická obnovou pohanství, s kněžkami předsedajícími celým hrám. 2)
Hlouběji zkoumajícím dokumentům a publikacím od důvěryhodných autorů z oboru se dostalo mé pozornosti. Věřím, že to není náhoda. Tyto dokumenty také odkazují na oblasti, které přitahovaly mou pozornost již dlouhou dobu.
V tomto článku se zaměřuji na význam a pozadí JMÉNA EVROPA. Spojuji původní Olympijské hry s těmi nadcházejícími a politický a duchovní vývoj na našem kontinentu s tímto starodávným jménem. Vznáším návrh, aby kontinent přijal jednoho dne nové jméno.

Jména nesou význam
Tento článek pojednává o jménu kontinentu, na němž žiji. Během let jsem mnohokrát byla podnícena přemýšlet o tom jménu: Evropa. Věděla jsem, že je mytologického původu a mnohokrát jsem byla zvědavá: Proč jí bylo dáno toto jméno a kdo jí ho dal? V duchovním světě mají jména vždy význam, jak nás to Bible učí. Takže, když je nějaké jméno dáno kontinentu, musíme se ptát: Proč? Existuje nějaké duchovní dědictví svázané s tímto jménem? Může to mít duchovní důsledky, souvislosti pro kontinent? Evropská unie znovu zjevně dává význam mytologii schované za jménem. Proč?

Obsah
Kap. 1: V průběhu let jsem zaznamenala vývoj, který mě přivedl k zvýšenému zájmu o jméno našeho kontinentu, jakožto věc mého vlastního pátrání.
Kap. 2: Vedlo mě to k otázce, jestli je zde nějaký důvod, proč Evropa nikdy neodmítla pohanství.
Kap. 3: Během konzultací v rámci EPL (European Prayer Link – evropské modlitební spojení) dal Pán jiné jméno pro kontinent!
Kap. 4: Věřím, že náš kontinent má Bohem daný osud, určení, ale zatím zaznamenáváme oživení protikladu, starého pohanství. To je rovněž prosazováno pod pláštěm olympijských her.
Kap. 5: Evropští přímluvci mají zodpovědnost vzít autoritu nad tímto vývojem.
Kap. 6: Církev Evropy pak má zodpovědnost s ohledem na minulost a budoucnost Evropy.

Kapitola 1
Duchovní stav Evropy
Duchovní a společenský vývoj na našem kontinentu stále více přitahoval mou pozornost. To je důvod, proč následující věci jsou svým způsobem můj osobní zájem. Jsem si vědoma toho, že tento příspěvek k našemu přemýšlení o Evropě je něco nezvyklého. Je těžké doložit má pochopení vědecky. Je to proto, že duchovní vhled nemůže být analyzován vědecky, nicméně může být správný nebo mylný. Pak může být kladena otázka, zda toto porozumění je v souladu s duchovní skutečností, o níž nás vyučuje Bible. Možná jiní přijdou a budou uvažovat o tomto jménu z úplně jiného důvodu.
Na začátku devadesátých let minulého století jsem slyšela, že švédský přímluvce a prorocký vedoucí modliteb Kjell Sjøberg požadál Pána o nové jméno pro Evropu. Přijala jsem tuto informaci jako potvrzení. Během let jsem byla překvapena faktem, že jednou „pokřesťanštěný“ kontinent byl tak snadno zaplaven okultismem a že pohanské kořeny jsou zde stále živé.

Nárůst okultismu
A. Nárůst „podvrhu, falzifikátu“ jakožto duchovního jevu v sedmdesátých letech
Na začátku sedmdesátých let jsem slyšela od více a více lidí, ne v Africe, ale v racionalistické Evropě, že zažili trans, že byli věštci, že vyzkoušeli mimosmyslové vnímání nebo byli použiti jako médium. Pocházeje z prostředí tradičních církví, ale hladovící po skutcích Ducha svatého, přemýšlím, zda tyto věci naznačují, že „pravé“ duchovní jevy jsou také dnes možné.
V sedmdesátých letech jsem žila v rodině v Singapuru po téměř dva roky, uprostřed silného charismatického probuzení. Viděli jsme zázraky a manifestaci Ducha svatého. A také jsme viděli, že démonický svět není ten „pravý“, nicméně je velmi reálný.
Uzavírám tím, že nárůst duchovních podvrhů může ukazovat na Boží plán dát skutečné duchovní dary a projevy Tělu Kristovu, tedy i církvi v Evropě.

B. Vzrůst zájmu a vlivu okultismu v osmdesátých letech
Stále vzrůstající počet lidí používá alternativní medicínu a terapie a/nebo se zajímá či přímo praktikuje okultismus, čte horoskopy a tarotové karty. Více a více her se točí okolo démonických bytostí a dětské hračky jsou stále démoničtější ve své podobě.
Mnoho „literatury“ pro dospělé i pro děti mají okultní témata anebo obsahují okultní prvky v příběhu. Vidíme silný nárůst zájmu o okultismus v televizních programech a filmech. Přibývá taktéž výstav o cizích náboženstvích s výraznými plakáty s démonickými maskami rozmístěnými všude po městech.
Lidé praktikující okultismus jsou v popředí zájmu. Guruové, čarodějnice a satanisté dávají interview novinářům anebo hledají publicitu jinými způsoby. Lidé jsou otevření pro tibetský buddhismus, navštěvují kurzy a terapie inspirované new-age. Tyto věci jsou nabízeny jednotlivcům, ale také jsou začleňovány do firemních kurzů a školení státních zaměstnanců. Policejní důstojníci používají jasnovidců k odhalování zločinů. Školy musí vyučovat všechny druhy náboženství a nezřídka přímo s praktickými lekcemi toho, co je vyučováno. Mnoho nových kultů se objevilo v průběhu posledních let, s jejich knězi a kněžkami. Mnohé z nich vyhledávají publicitu a snaží se získat do svých řad další následovníky skrze své webové stránky.
Tento seznam narůstá.

C. Znovuzmocnění se kontinentu „královnou nebes“ v devadesátých letech
Naše pozornost se zaměřila na zvláštní místo, které zabírá „Marie“ v životech vydaných římských katolíků a východních pravoslavných věřících. Byli jsme ohromeni zjištěním, že mnozí z nich, znovuzrození věřící, ovoce obnovy v těchto tradičních církvích, mají zjevně bližší vztah s „Marií“ než s Ježíšem Kristem, kterého vyznávají jakožto Spasitele.
Na základě hlubší studie jsem doložila chápání toho, že tato „Marie“ není matkou Pána Ježíše Krista, ale adaptací pohanské „duchovní mocnosti“ do křesťanství. Tato mocnost si zajistila své uctívání po celém světě, pod mnoha jmény, s nejvíce opovážlivým jménem „královna nebes“, která je rovněž zmíněna v Bibli. Když křesťanství v první stoletích vytlačilo pohanský vliv, tato mocnost si posléze znovu zajistila místo UVNITŘ církve, nyní pod jménem Marie. Narůstá počet mariánských zjevení. Hnutí, (mající počátek v Amsterdamu!) které ji prohlásilo za „prostřednici“ a „matku všech národů“, se rozvinulo po celém světě. 3)
Pod vlivem královny nebes vidíme nárůst podvodu, násilí, zmatku, chaosu, manipulace a zastrašování, zbohacování některých a chudnutí mnohých, zlomených vztahů, svodů, nemorálnosti, společně s nárůstem new-age a východních náboženství. 4)
V dnešní době vidíme, jak tato mocnost zvyšuje svůj vliv skrze smlouvy vytvářené v OSN, s „udržitelností“ jakožto klíčovým bodem. Základy tohoto přístupu jsou v panteistickém uctívání Země jakožto „Gaia“ či „Matka Země“. Je to adaptace té stejné staré mocnosti v 21. století, pohanské bohyně, královny nebes. Když jsou smlouvy OSN schválené v jednotlivých národech, tehdy se tyto smlouvy stávají mezinárodním právem, kterému musí být národní právo poddáno. Tímto způsobem téměř všechny oblasti našich životů byly vloženy pod nadvládu královny nebes. 5)

Pohanství je stále „všude“
Po události úplného zatmění Slunce v Evropě v srpnu roku 1999 jsem provedla průzkum ohledně míst v našem národě a v Evropě, kde je královna nebes uctívána a kde byly, a při určitých příležitostech stále jsou, pro ni vykonávány oběti. 6)
Zjistila jsem, že přinášení obětí mnoha „bohyním“ a „bohům“ byla běžná praxe na mnoha místech po celém kontinentě. Je mnoho příběhů o zjevování se, někdy řeckých bohů a bohyní, častěji však „Marie“ nebo „Michaele“. Jistě ne všechny můžeme odsunout do oblasti fantazie. Lidé zcela jistě viděli zjevení a zaznamenali projevy „zázraků“. Zbytky pohanského uctívání jsou zřejmé po celé Evropě. Zvláště stojí za povšimnutí následující:
- Mnoho římských chrámů, jichž je dnes stále více odkrýváno, sloužilo k uctívání řeckých a římských bohů. Tato modloslužba byla zjevně velmi široce rozšířená. Skrze toto musel nepřítel získat volný přístup k tomuto kontinentu. Jména měst, hor, měsíců a dnů v týdnu to potvrzují. Skandinávští a germánští bohové byli také uctíváni ve velké míře. Tři z dnů v týdnu jim vzdávají čest. Stále nebo znovu můžeme nalézat jejich znamení na mnoha místech a budovách. Na domech jsou runické symboly, sochy mořských panen nebo Neptuna na náměstích a bulvárech, „Zelený muž“ (mužský protějšek Gaie, „bohyně“ Matky Země) je na mnoha starých úředních budovách jako je holandský parlament, na katedrálách atd.
- Mnohé tradice okultního původu se staly každodenní praxí, jelikož byly „pokřesťanštěny“. Nejznámější prvky mají podobu velikonočních vajíček, vánočních stromečků, „Otce Vánoc“ a holandského sv. Mikuláše a jeho černých služebníků. Nyní již pohanské kořeny zjevně překryly a úplně převládly křesťanské prvky přidané do těchto tradic. Všeobecný jev je: pohanství vytlačilo křesťanské prvky. Další „tradice“ se staly normální, např. pověrečný zvyk „dotýkání se dřeva“. Křest ve jménu Neptuna všech členů námořnictva a obchodních flotil, kteří poprvé překračují rovník, jsou po staletí mezinárodní tradicí, která se však znovu v dnešních dnech provozuje s novou slávou.
- Vidíme nárůst folklóru a lidových tradic. Jsou nabízeny mnohé „turistické atrakce“ pod heslem: „Obětování bohům, jako to činili naši předkové“. Mnoho z těchto atrakcí jsou ve skutečnosti pohanské zvyky a poskytují nepříteli vstup do lidí a regionů.

Byla Evropa vůbec kdy „pokřesťanštěný“ kontinent?
A. Evropa byla pohanský kontinent, včetně čarodějnictví, jako všechna místa, kde zpráva evangelia ještě nebyla kázána. Není zde žádná výjimka (snad kromě thora-centrického judaismu). Můžeme proto předpokládat, že lidé putovali do světa z démonizovaného Babylóna, po té, co tam byli rozptýleni (Genesis 11). S tímto duchovním břemenem přišli mnozí do oblasti nyní zvané Evropa.
B. Evangelium zasáhlo Evropu relativně brzy. Představitelé pohanských náboženství odmítali postup evangelia a velmi často pokračovali paralelně se svými rituály i po té, co bylo jako „oficiální“ náboženství v oblasti ustanoveno křesťanství. Zbourání chrámů a jejich přestavění na kostely na stejných základech mohlo sice dát dojem pokřesťanštění, pokud však Boží lid nepřevzal autoritu nad démonickými mocnostmi svázanými s daným místem, tyto mocnosti tam stále uplatňovaly svůj vliv. Staré modly byly pokřesťanštěny jejich přejmenováním: Donar, skandinávský bůh, byl přejmenován na Petra, Wodan zase na Michaele. Mnoho starých rituálů nadále pokračovalo, ale nyní pro bohy s novým jménem, nazývaní jakožto „svatí“.
Je zjevné, že Evropa se nikdy nevzdala pohanství. Dnes zažíváme probuzení pohanství po celé Evropě. Nepřítel se ani nemusí příliš snažit do toho lidi zatáhnout, dokud se to stále děje.
Když si uvědomíme toto výše popsané, ptáme se:

Kapitola 2
Je zde hlubší příčina toho, proč se Evropa nikdy nevzdala pohanství?
A další otázky vyvstávají: Proč právě tento jediný kontinent má jméno, které vychází z řecké mytologie? A kdo mu to jméno dal?

Původ jména „Evropa“
Jméno je odvozeno od (přepis z řečtiny) „Eurôpê“ a vztahuje se k velmi známému řeckému mýtu: Europa byla krásná dcera fénického krále Agenora. Řecký nejvyšší bůh Zeus se do ní zamiloval. Zeus věděl, že jeho sestra-manželka, bohyně Hera, je už tak dost žárlivá kvůli jeho mnohým milostným aférách, že by se velmi rozzlobila pro další aféru s Europou. Aby unikl před zrakem Hery, proměnil se v krásného bílého býka a takto se přiblížil k Európě, která si hrála na pláži se svými přítelkyněmi. Jakmile před ní poklekl, hravě si sedla na jeho hřbet. V tu chvíli s ní skočil do moře a odplaval s ní na ostrov Kréta. Tam se proměnil zpět do své podoby. Europa mu porodila tři syny, jeden z nich byl Minos. Pak se Europa provdala za Asteria, krále Kréty. Když král zemřel, Minos kraloval na Krétě v souladu s právem, které mu bylo dáno každý devátý rok jeho otcem Diem. 7)
Podle Homérovy Odyssey a řecké mytologie, Minos byl král Knossu, nejvýznamnějšího města prehistorické Kréty. Podle archeologů, nejpokročilejší evropská „civilizace“ byla nalezena zde a později se rozšířila po celé oblasti dnes známé jako Řecko.
Jak už bylo řečeno, Europa byla fénická princezna. V Sýrii ji možno ztotožnit s Aštartou, adaptací démonické mocnosti jmenované v Bibli jako královna nebes. Aštarta je také známá jako Ištar. Jeden z Ištařiných svatých symbolů byl býk. V Knósu královská kněžka představovala „matku bohyni“, tedy královnu nebes. Býci byli posvěcování. Býčí hry zaujímaly velmi významné místo.
Někteří klasicisté vykládají tento příběh jako alegorii příspěvku Fénicie do Evropy. V mytologii se říká, že jako útěcha po zneužití, které Europa musela vytrpět, bylo dáno její jméno kontinentu. Nepodařilo se mi objevit, kdo to jméno dal, ale použití toho jména se vyvinulo postupně. Nejprve byla jako Eurôpê nazývána oblast od jihu až do poloviny Řecka. Pak celý Helénský poloostrov a zhruba od roku 500 před Kristem je celý kontinent nazýván Evropa. 8)

Obnova řecké mytologie a nový zájem o „ženu na býku“ v Evropě
Evropská unie používá tento námět jako logo na svých tiskopisech. Toto znamení bylo též vyobrazeno na penězích ve Velké Británii a v Německu a na známkách některých členský zemí. Bylo to též vyobrazeno na Berlínské zdi a můžeme to vidět v letištní hale v Bruselu. Socha ženy na býku je postavena před budovou Rady Evropy v Bruselu. Tento obraz je používán v reklamách a na plastikách vztahujících se k EU a na jiných místech. Pozoruhodné je, že v mnoha evropských městech jsou veřejné budovy „zdobeny“ všemi druhy symbolů krav.
V roce 1999 mělo mezinárodní bienále písečných soch, které se koná v mnoha městech, toto téma: „Seznamení se světem řeckých bohů“. Z písku byla vytvořena hora Olymp se svým pantheonem bohů, nahých a polonahých soch.
Zjevně dochází v Evropě ke znovuoživení zájmu o řeckou mytologii a o „ženu na býku“. Také nadcházející olympijské hry v srpnu 2004 slouží k obnově pohanství (viz kapitola 4).

Pozadí příběhu Dia a Europy
V roce 2000 zesnulý Derek Prince, jež byl velmi vzdělaný v řecké filosofii a byl profesorem klasiky, vyučoval o Genesis 6:4:

„Ti, kteří se narodili v pozdějším období (po potopě) z tohoto nepřirozeného, zvráceného spojení, byli nazváni „hrdinové“. Řecká mytologie oplývá popisy těchto hrdinů. Byli zplozeni ze styku bytostí, které Řekové nazývají bohy, s lidskými ženami. Tito bohové byli nadpřirozené mocné bytosti, které sestoupily z vyšší úrovně existence. Bible je nazývá nephilim. Fakticky to byli padlí andělé.“ 9)
Derek říká, že se s těmito příběhy setkáváme v národních mytologiích, zvláště v řecké. Uvádí zde několik příkladů, jeden z nich je případ Dia (Zeus), „otce“ bohů, který měl poměr s Europou. „Tyto mýty jsou jak rozbité zrcadlo, dávají zkreslený obraz toho, co je přesně popsáno v Genesis 6:4.“

Příběh Dia a Europy je významný příběh o „otci bohů“ a má co do činění s celým kontinentem. V antice byl únos Europy nejoblíbenějším námětem pro výzdobu na freskách, mozaikách, vlysech a mnoha obrazech a také v básních. 10) To také poukazuje na významnost příběhu. Téměř získávám dojem, že si Zeus dal velmi záležet na tom, aby lidé měli povědomí o tomto příběhu. Věřím tomu, že nám Pán dal klíčovou informaci v Genesis 6, abychom mohli porozumět tomu, oč se tu ve skutečnosti jedná.
Kdo byl/je Zeus? „Zeus, podle mytologie, je nejmocnější z Olympských bohů, král bohů a lidí, jehož zákony vládnou nadevším, co se děje ve vesmíru. Jeho záležitosti jsou svrchovanost, moc, právo, přísahy a kletby, společenský a rodinný řád. Ale také se stará o domovy a jejich spíže. Je strážcem hostů, cizinců, prosebníků a dětí. Je spojován s bouřemi, mraky, deštěm, lesy a jeskyněmi. Je otcem většiny bohů a mnohých hrdinů.“ „Zeus má mnoho milostných poměrů s bohyněmi i smrtelníky. Buďto je znásilňuje nebo používá různé způsoby k svádění nic netušících dívek“, jako podobu býka, labutě, hada, abychom zmínili aspoň tři. Ze všech těchto spojení se zrodily děti. 11)
Ten způsob, jakým podle mytologie zacházel se ženami, se „svými“ dětmi a s jinými osobami je tak impulzivně krutý, intrikářský, brutální, nespravedlivý, chlípný, zvrácený, soběstředný, nejistý, podvodný, zlomyslný a nemorální, že tento obdivuhodný popis mě udivuje: žádný z řeckých bohů nebyl svatý a spravedlivý a už vůbec ne Zeus sám. Jedním slovem můžeme říci: byl zlý.

Obrovský chrám Dia stál ve městě Pergamu, s oltářem, na němž bylo obětováno mnoho lidských obětí. Tento oltář byl znovu postaven v Berlíně, poté v Moskvě a pak znovu v Berlíně a na všech těchto místech mu lze přisoudit okultní moc. V listě do Pergama čteme: „kde přebýváš, tam kde je trůn Satanův...“ a „kde Satan sídlí“ (Zj. 2:13). Ten fakt, že oslavený Pán Ježíš dvakrát uvádí, že Satan sídlí v Pergamu, znamená, že můžeme s jistotou věřit, že Zeus je zastírací jméno pro Satana.
Chování připisované Diovi nám umožňuje velmi dobře porozumět, jak Satan jedná.

Falešná smlouva
Smlouvy jsou Boží myšlenka. Jádrem všech smluv je: „Já, věčný Stvořitel, přemosťuji propast mezi mnou a stvořením tím, že ustanovuji smlouvu. Slibuji zajistit rozkvět a ochranu stvoření, za jediné podmínky jeho poddání se, na věky“. V krátkosti: „Já jsem tvůh Bůh a vy jste můj lid.“ 12)
Ve starověkém Blízkém východě existovalo několik typů smluv, jejich příklady nacházíme v Bibli. Jeden typ byla smlouva vrchnost – vazal, která vymezovala vztah mezi velkým králem na jedné straně a jedním z jemu poddaných králů. Ten velký král si nárokoval právo naprosté svrchovanosti a vyžadoval loajalitu a službu. Také sliboval ochranu svých poddaných oblastí a dynastií podmíněnou věrností vazalů k němu. Vazal se zavazoval k absolutní loajalitě ke své vrchnosti a k úplné důvěře ve vládcovu ochranu. Pán uzavřel smlouvu tohoto typu s Abrahamem jakožto hlavou jeho domu a s lidmi Izraele na hoře Sinai. 13)
Další typ smlouvy, který v Bibli najdeme, je „Královský grant“. Tento typ slouvy učinil Pán s Noem, s Abrahamem (Gen 15), s Davidem a je předchůdcem „Nové smlouvy“ s Jeho lidem (Jer 31), ke které znovuzrození věřící patří na základě víry, skrze oběť Ježíše. V této smlouvě král (nebo jiná královská osobnost) uděluje (propůjčuje) kus půdy (nebo jinou výhodu) věrnému služebníkovi za věrnou či výjimečnou službu. Smlouva je myšlena jako trvalá, věčná, ale dědicové mohli těchto výhod užívat pouze pokud zachovali loajalitu a službu, kterou prokazoval jejich otec.
V biblickém učení rovněž manželství je symbolem dobré smlouvy typu vrchnost - vazal. Pán požaduje, aby manžel, jakožto „vrchnost“, pečoval o svou manželku a miloval ji. Musí za ni položit svůj život, jako to učinil Kristus pro Církev. Manželka se poddává muži jako Pánu a uznává muže jako svou hlavu. 14) Z tohoto pohledu je znásilnění forma anti-manželství a symbol falešné smlouvy.
Vztah mezi Diem a Europou měl prvky vladařsko-vazalské smlouvy, ale v negativním, převráceném smyslu. Nebyl to dobrý, svatý vztah, ve kterém by „vládce“ ochraňoval ženu a pečoval o ni a položil pro ni svůj život. Naopak, začal únosem a pokračoval znásilněním. Byla to falešná, zvrácená smlouva. Co více: byla to smlouva se samotným Satanem. Po té, aby ji odčinil to zneužití, dal její jméno kontinentu, našemu kontinentu. Jinými slovy: země byla dána za „službu“ a jako útěcha za zneužití. Toto vypadá jako uplatnění smlouvy typu „královského grantu“.
To vše podporuje předpoklad, že mýtus o Diově únosu královské dcery je založen na reálné události, buďto před, anebo po potopě.

Je to důležité vědět, jestli mezi Diem a Europou vznikl „(falešný) smluvní vztah?“ Podle mého názoru ano, dokonce velmi důležité. Z následujícího důvodu.

Co je ve jménu?
V Bibli je „dávání jmen“ výrazem autority. Adam dostal autoritu od Pána dát jména zvířatům a jak je on pojmenoval, tak to „bylo jeho jméno“, Gen 2:19. Pán občas přejmenoval lidi. Abram, Sarai, Jákob, Šimon, Saul byli přejmenování na Abrahama, Sáru, Israele, Petra a Pavla. Význam nových jmen se lišil od původních. Když Pán změní jméno nějaké osoby, oblasti nebo národa, status této osoby, oblasti, národa v jeho vztahu k Pánu se změní rovněž. Pán řekl v Ozeáši 2, že ty, kteří byli „Ne-můj-lid“, Lo-Amni, bude nazývat „Vy jste můj lid“. Odedávna se chápalo, že dávání jmen je činem autority. Kain vešel a měl syna, Enocha. Pak postavil město a dal mu jméno svého syna, Enoch.
Také vidíme, že ten, kdo nabízí smlouvu, také dává nová jména. I v našem věku Sv. Petěrburk byl změněn na Leningrad, a když komunistický režim padl, byl rychle přejmenován zpět na Sv. Petěrburk. Jména jsou důležitá a nesou mnoho významů, nesou nebo potvrzují nějaké poselství. Ježíš je v prorockých písmech označen jménem „David“. To nese prorocké zaslíbení. Dotýkáme se zde duchovních principů, které mají co do činění s autoritou, vlastnictvím a smluvním vztahem. Samozřejmě, že i nepřítel si je těchto principů vědom.

Můžeme se ptát, když byl kontinent pojmenován po ženě jménem Europa, bylo přeneseno jen jméno anebo všechny věci k němu vztažené? Mohlo by to být tak, že přenosem jména byl ten (zlý) nárok, který měl Satan na ženu, přenesen na celý kontinent? Osobně věřím, že přenos jména Europa na kontinent byl úmyslný čin k nárokování si celého kontinentu jako osobního vlastnictví. Satan si nárokuje kontinent jako svůj „královský dar“ pro sebe právě na základě toho, že dal Evropě jméno. Je to přesný opak k Ježíšovu plánu spasení, v němž jsou národy a kontinenty určeny stát se učedníky Království Božího. Můj manžel Pieter rozvinul tento koncept do hloubky: v Bibli jsou národy (kmeny, lidé, státy, města, kontinenty) oslovovány jako „Panna, Dcera“, což znamená Sjednocené osoby, připravené pro (manželskou-) smlouvu. Tento přístup můžeme nalézt také ve starověké literatuře. Bible nám popisuje „Boží smlouvu se všemi národy“, která byla porušena a sděluje nám, že Bůh chce učinit novou smlouvu se všemi národy. To bylo i součástí Ježíšova poslání: „Jděte a čiňte mi učedníky ze všech národů, křtěte je (=uvádějte do smlouvy)“, pro jejich nebeského Manžela. (Během posledních let některé národy tomu porozuměly a jednají podle toho. 15)
Pavel se přeplavil do Makedonie, na náš kontinent. Okamžitě uviděl první ovoce (Lydii) a zažil nadpřirozený odpor (věštící otrokyni a následné uvěznění) a zázračný průlom (zemětřesení a vysvobození)! Evropský kontinent byl určen vstoupit do smluvního vztahu s Ježíšem, Králem národů a stát se učedníkem.
Ale únosem, na jehož základě bylo dáno Evropě jméno, byl kontinent umístěn namísto zamýšleného smluvního vztahu s Ježíšem do anti-smlouvy, se Satanem.
Rozumím tomu tak, že pojmenování kontinentu po ženě, která „sloužila“ Diovi, je skutek smluvní odměny, ne ve viditelné oblasti, ale v duchovní. Z toho se mi vnucuje otázka: Může být toto důvod, proč tento kontinent se nikdy nebyl schopen plně vzdát pohanství? Je tady svázanost se Satanem, zděděná ve jménu Evropa?

Anti-smlouva je výsměch a blokace pravé smlouvy
Ve smlouvě silnější strana ochraňuje stranu slabší. Slabší strana se může dožadovat ochrany neustále. Vlastnictví silnější strany se uznává také pro stranu slabší. Existuje jediná podmínka: slabší strana musí být věrná straně silnější. V anti-smlouvě není ochrana, pouze zneužívání. Není tam láska, péče, pouze ovládání. Slabší strana nemá žádnou svobodu. Necítí se milována a reaguje agresivně. Není tam žádné vydání srdce, žádná opravdová loajalita. V anti-smlouvě není žádné slitování jednoho partnera ke druhému. Anti-smlouva přináší špatné ovoce. Není pro uzdravení národů, ale ničí lidi. Neposlušnost ke skutečnému Svrchovanému Pánu a posluhování jinému vládci je modloslužba! To přináší prokletí na národy a lidi; Bible to jasně ukazuje (Dt 12:28).
A co je nejdůležitější: falešná smlouva nám zabraňuje vejít do té skutečné. Nemůžeme sloužit dvěma pánům.

Kapitola 3
Zjevení o Božím určení pro kontinent
Co vidíme v historii našeho kontinentu a, téměř paralelně k tomu, v historii evropské Církve? Pán poslal apoštoly a evangelisty učinit z lidí, kteří zde žijí, své učedníky. Mnoho z nich uctívalo skandinávské, keltské nebo germánské bohy. A když přišlo evangelium, Římská říše panovala nad mnoha oblastmi. Ačkoli byli křesťanští římští vojáci, kteří šířili evangelium, impérium také uvedlo na mnohá místa řecko-římské bohy. Nepřijali jsme pouze jméno ženy, s níž měl Zeus/Satan falešný smluvní poměr, ale jakožto „otec bohů“ také pokryl kontinent mnoha bohy a polobohy z řeckého Pantheonu. Mnoho soch řecko-římských bohů a bohyní bylo postupně rozmístěno po celé Evropě, v parcích, na náměstích, na úředních budovách a dokonce v kostelech, což překrylo jako deka naše národy duchovním znesvěcením a brání to vykoupení skrze evangelium. Mnoho obrazů Ježíše bylo zničeno během výlevů obrazoborectví v 16. století, ale obrazy těchto bohů a bohyní byly obnoveny všude. To zaplavilo kultury mnoha národů ovocem řecké modloslužby.
Během éry kristianizace bylo evangelium částečně přizpůsobeno pohanské kultuře ( viz Kap. 2). Stovky, ne-li tisíce míst a měst jsou zasvěceny Madoně neboli (Marii) královně nebes. Řecký způsob myšlení ovlivnil skrze filosofii mnoho aspektů života. Pán dal reformaci s návratem k Písmu, v němž On zjevuje sám sebe. A Satan následně dal do pohybu renesanci řecké kultury s důrazem na řecké myšlení, s vyučováním řecké filosofie smíchaném s teologií. Toto „řecké myšlení“ se stalo dominantní v kulturních a intelektuálních centrech našeho kontinentu a také v teologii církve.
Církev také dovolila řeckému myšlení, aby ji ovládlo racionalismem. Nepokusil se nepřítel utopit reformaci renesancí?
Takže vidíme kontinent, ovládnutý řeckou modloslužbou a myšlením a evropskou církev, která by měla být Nevěstou Krista, ve smluvním vztahu s Bohem, také znesvěcenou řeckým způsobem myšlení. Když uctívá pohanské bohy a bohyně jako Michaele nebo „Marii“, sama vstupuje do falešné smlouvy, která brání vstupu do skutečné smlouvy s Pánem samotným.

Po té, co jsem začala zvažovat možnost, že tento kontinent je pod prokletím nebo ve svázanosti kvůli falešné smlouvě, se domnívám, že jméno Evropa pro tento kontinent nebyla Jeho první volba, a tak jsem požádala Pána, pokud to tak opravdu je, aby zjevil Své jméno pro kontinent. Po mnoho let jsme se společně s manželem za to modlili. Jiní možná dělali to stejné. Jak už jsem zmínila výše, věděla jsem, že zesnulý mezinárodní modlitební vedoucí Kjell Sjøberg se také za to modlil. Nevím, zda on přijal odpověď od Pána.
Na podzim 2003, po té, co jsem se za to opět modlila, vnímala jsem, jak Bůh říka (v holandštině): „Zasnoubil jsem si tě jako nevěstu“ a „ty zasnoubená“. Nacházíme to v Ozeáši 2:16-20: „V ten den“, praví Pán, „mě budeš nazývat svým mužem; už mě nebudeš nazývat „můj pán“....
Odstraním jména baalů z jejich rtů, už jejich jména nebudeš vzývat...
Zasnoubím si tě navěky. Zasnoubím si tě ve spravedlnosti a právu, v lásce a slitování, zasnoubím si tě ve věrnosti a ty uznáš svého Pána.“
Také na podzim 2003, během konzultací v rámci evropského modlitebního spojení v listopadu 2003, jeden z vedoucích sdílel, že během přípravných konzultací se zdálo, že Pán nedovoluje přítomným vyslovovat jméno „Evropa“. On se pak ptal Pána, zda je to jméno tak hrozné, že jim není dovoleno ho vyslovovat. A pak se ptal, jak tedy mají kontinent nazývat. Přijal verš z Izaiáše 62:4b „ale budete nazváni... a vaše země Beulah“.
Beulah znamená: vdaná.
„Zasnoubím si tě“ a „vdaná“ je překvapivě velmi blízké!

Věřím, že tyto dva verše obsahují zaslíbení pro tento kontinent. 16)
Žena Europa nebyla VDANÁ, ani ZASNOUBENÁ dle spravedlnosti a práva, ale podvedena, UNESENA, zneužita. Zažila přesný opak zaslíbení v Ozeáši. Ta stejná věc se stala kontinentu ale na vyšší úrovni. Kontinent měl být zasnouben Pánu ve věrnosti, ve spravedlnosti a právu, v lásce a slitování. Ale nepřítel ji unesl, vložil do falešné smlouvy a zneužil. Musela sloužit „pánu“ a nemohla vstoupit do lásky a věrného vztahu se svým nebeským Manželem.
Kdy se naplní čas toho zaslíbení? Zachariáš 9:14 prorokuje, že se Svrchovaný Pán objeví jako válečník. Rozumíme tomu tak, že Ježíš přijde jako Král, který bude kralovat ze Siónu. Těsně před tím vzbudí Pán syny Siónu proti synům Řecka. Zach 9:13. „Synové Řecka“ mohou být chápáni jako démonické síly, které panují nad Evropou a skrze evropské národy znesvěcují mnohé jiné části světa. V čase, kdy se Ježíš vrátí, budou boje, zvláště duchovní, ale jejich výsledek je zaručen.

Krásné zaslíbení; lstivý podvod
Velmi věřím touu, že ty dva zmíněné verše, v Izaiáši a v Ozeáši, jsou klíčové pro porozumění historii našeho kontinentu a toho, proč tento kontinent nebyl schopen z celého srdce pojmout zprávu evangelia. To je důvod, proč popisuji celý tento proces a otázky. Prosím, posuď toto chápání. Výklad se může zdát nový a žádání nového jména pro kontinent troufalé, ale důležitá věc je, že pokud se chceme přimlouvat za kontinent, může to být klíčový bod. Tyto dva verše také obsahují krásná zaslíbení. Přijde čas, kdy Ježíš obnoví všechny věci. Národy a města budou uvedeny do svého určení. A můžeme věřit, že stejné to bude pro kontinent. Není tento čas už mnohem blíže? Nejen že Pán bude mít evropskou církev zasnoubenou sobě, která bude částí mezinárodní Nevěsty Kristovy. Také je to Boží plán, že jednou bude Evropa zasnoubena tomu, kdo ji opravdu miluje, kdo ji nezneužívá a není jí nevěrný. On se chce s ní oženit a tento kontinent uzná svého milujícího manžela, Pána.

Kapitola 4
Strategie olympijských her
Není se čemu divit, že během staletí se nepřítel pokusil zabránit tomuto kontinentu (a všem ostatním), aby poznal Pána. Záležitosti zmíněné v kapitole 2 to podtrhují. A v těchto dnech, v čase, kdy obnova všech věcí se blíží, Satan bude pracovat ještě usilovněji, aby udržel lidi, národy, města a kontinenty ve spoutanosti k sobě. Můžeme pozorovat část této zvláštní strategie. Už jsem zmínil oživení pohanství v Evropě. Silné úsilí přinést ho zpět a nejen na tento kontinent, ale na celý svět, je skrze olympijské hry!
Dosud jen několik lidí si uvědomovalo, jak zákeřná je tato strategie během uplynulých 100 let. Také jsem si to neuvědomovala. Avšak na nadcházející olympiádě v Aténách je tato strategie zcela zřejmá. Tato kapitola pojednává o oživení pohanství, o které usiluje výbor pro olympijské hry v Řecku v tomto roce.
Nikdy jsem se o olympiádu moc nezajímala. Všimla jsem si, že v hrách byly prvky mytologie a new age. Avšak minulé léto jsem slyšela, že školáci v Řecku se museli učit olympijsou hymnu a že jejím obsahem je uctívání řeckých bohů. Když jsem to blíže prozkoumala, byla jsem zděšena. Nyní to chápu jako obnovený pokus posílit temnotu nad Evropou a dokonce nad celým světem.

Původní Olympské hry
Olympijské hry, jak je známe dnes, jsou pojmenovány po starověkých olympiádách v Řecku. Předpokládá se, že začaly v roce 776 před Kristem. Odehrávaly se každý čtvrtý rok a byly zasvěceny Diovi Olympskému, obrovské, 14 m vysoké soše ze zlata a slonoviny, která ve městě stála. Byla považována za jeden ze Sedmi divů světa. Bylo více atletických festivalů, zasvěcených jiným bohům, ale ten pro Dia byl nejvýznamnější. Kněží a kněžky vedli tento festival. Před a během olympiády byly prováděny oběti včetně lidských. Byla to (právě proto) smlovu uzavírající událost.
Tyto „olympiády“ pokračovaly až do roku 391 po Kristu, kdy císař Theodosius I. zakázal olympiády jako pohanské a bylo nařízeno uzavřít Diův chrám. Oheň zničil sochu v roce 462 (v Konstantinopoli, kam byla převezena) a chrám byl zničen ohněm v pátém století.

Obnova olympijských her
V roce 1896 Pierre de Coubertin, Francouz, měl vizi oživit starověké olympiády a zorganizoval celosvětové atletické závody. „Založil Olympijskou chartu, která popisovala cíl olympijského hnutí: „Přispět k budování mírového, lepšího světa vychováváním mladých skrze sport provozovaný bez jakéhokoli druhu diskriminace a v olympijském duchu, který vyžaduje vzájemné porozumění v duchu přátelství, solidarity a fair play.“ 17)
Ovšem tento olympijský duch, také zvaný „olympismus“, přesáhl „ducha přátelství, solidarity a fair play“ záměrným spojením klasické (náboženské, pohanské!) minulosti s národní přítomností (v roce 1896). 18)
Pozorovatelé už tenkrát upozorňovali na rituální prvky spojené s (bombastickou) olympijskou hymnou:
„Starověký nesmrtelný duchu, neposkvrněný otče všeho krásného, velkého a opravdového.
Sestup, dej se nám poznat a sviť zde dole na zemi.
Oblaka svědčí o tvé slávě.
Osvěť námahu vznešených soutěží na běžecké dráze, zápasy a hody. Umísti věnec z věčně zelených větviček, tvoříce tělo jako ze železa.
Údolí, hory a oceány září tvou slávou
Jako velký bělostný chrám z porfyru, k němuž všichni lidé spěchají, aby uctili tebe, Ó starodávný nesmrtelný duchu.“ 19)

Současný překlad, přijatý v roce 1957, zní:
Nesmrtelný duchu antiky, otče pravdy, krásný a dobrý,
Sestup, zjev se, vyzařuj mezi námi své světlo Na této půdě a pod tímto nebem, které svědčí o tvé neporušitelné slávě.
Dej život a nadšení pro tyto vznešené hry! Hoď věnce nevadnoucích kytek na vítěze Na závodech i v zápasech! Stvoř v našich hrudích srdce z oceli! Ve tvém světle, roviny, hory a moře září růžovým odstínem a formují obrovský chrám Do něhož se všechny národy tlačí, aby tě uctili, Ó nesmrtelný duchu antiky!

Oba překlady ukazují, že to zřejmě není píseň Pánu Bohu, ale tomu, jehož jméno vždy bylo spojováno s olympijskými hrami, Diovi! Je to píseň, která přivolává mocnosti (démonické, H.B.), aby přebývaly na hrách! Až doteď byla zpívána na všech 24 olympiádách, včetně zimních. V roce 1896 byla zpívána v Řecku, možná to byl důvod, proč se tak dělo na dalších. Nevšimli si křesťané pohanského obsahu písně kvůli jazyku? Nebo si mysleli, že to byla pouze „folklórní“, archaická zvláštnost, která byla pouze legrací bez většího významu? Jakkoliv to bylo, legrace to není vůbec. V roce 1896 Charles Beck napsal: „Tato hymna, zpívaná na otevřeném prostoru za plného slunce, v přítomnosti desítek tisíc diváků pohnutých emocemi, má nějakou zvláštní vážnost.“ (viz pozn. 18). Musíme si uvědomit, že návštěvníci na stadionu na všech těchto hrách berou toto rouhání na lehkou váhu, „pohnuti emocemi“ a dostávají se tak pod jeho moc. To skutečně ovlivní jejich ducha, v mysl a těla.
Tato píseň bude zpívána jako zahajovací hymna znovu. Rozšířila temnotu během minulých 100 let a má v úmyslu to učinit znovu, a když lidé skrze televizi dovolí této „modlitbě“ vstoupit do jejich domovů, rozšíří to více temnoty nad národy a lidi.
„Hleď, temnota přikryla zemi, silná temnota je nad lidmi...“ (Iz 60:2).
Je to proroctví posledních časů a je to jedna z věcí, na níž můžeme vidět, že se naplňuje.

Olympijský oheň
V průběhu moderních olympijských her byly přidány nové pohanské prvky, jako je pochodeň a oheň, „dva z největších symbolů olympismu“, podle olympijské webové stránky. Pochází ze starověkých olympiád, kdy obětní oheň hořel nepřetržitě na Diově (!) oltáři. V moderní době olympijský oheň byl poprvé zapálen na hrách v Amsterdamu v roce 1928. Hoří nepřetržitě na vrcholku věže uvnitř stadionu během celých her.
Několik měsíců před zahájením her, sluneční paprsky a parabolické zrcadlo zapálí olympijský oheň v ruinách starověké Olympie v Řecku, „sluncem v nebi, kde Zeus sídlí“, na stejném místě, kde se odehrávaly starověké hry. Jakmile je zapálen, je předáván z ruky do ruky přez kontinenty až do města, které hry hostí. Po té je hlavní „oltář“ zapálen ohněm, během zdravení tisíců diváků a spoluúčastníků. Vykřičník za slovem „oltář“ jsem přidala úmyslně. Symbolický význam tohoto zapálení ohně a udržování jeho hoření během celé události není nic jiného, než obětování bohu a neustálé přistupování k oltáři! To znamená: uzavírání smlouvy s Diem! Před nadcházejícími hrami bude oheň probíhat přes všechna města, v nichž se hry odehrávaly od roku 1896. Opětovné vítání ohně v těchto městech může být duchovně chápáno jako obnovování smluv s Diem, které byly učiněny dříve. Toto znesvěcení probíhá přes celý svět. Oheň v roce 2004 má být nejvíce uctívaný oltářní oheň v dějinách.

Více pohanských prvků
Zeus (Satan) bude uctíván hymnou, ohněm a pochodní. Ale je toho ještě víc. Umělecký manažer a ředitel ceremoniálu, Papaioannou, prohlásil, že zahajovací a závěrečný ceremoniál bude odrážet dva hlavní aspekty starověké řecké kultury: apolónskou a dionýskou.“ 20)
Zahajovací ceremoniál, podle Papaioanna, bude „proveden podle mýtů o starověkém řeckém bohu Apollovi, dobře známém jako mýtické božstvo luku, hudby a pro jeho moc skrze věštírny.“ Podle mytologie, Apollo je syn Dia. Jeho luk nebyl používán ke sportu, ale pro vykonání pomsty. „Moc skrze věštírny“ znamená, že ovládal oblast předpovídání budoucnosti. Čerpání od něj způsobí nárůst těchto věcí a také gamblerství.
Závěrečný ceremoniál bude inspirován Dionýsem, také známým pod jménem Bakchus, mýtickým bohem vína. Opět, dle mytologie, Dionýsos je synem Dia a Semele, dcery lidského krále. Znovu to zní jako příběh z Gen. 6. Dionýsos je divný bůh 21). Jeho sféra panování je nejasná, potuluje se divočinou a pustinami. Jeho následovnící flirtují s šílenou, náruživou, orgaistickou opilostí a smrtí. Jeho předními uctívači jsou „posedlé“ ženy, bakchantky, „podléhajíci extázi“.
Dionýsos obvykle vypadá, že stojí někde mezi mužem a ženou, mezi bohem a člověkem, mezi smrtí a životem. Jeho uctívání zahrnuje transvestismus a setření rozdílu pohlaví. Zjevně si libuje v lidských obětech. V mnoha mýtech přivádí dívky k sebevraždám, jiné, jako trest, přivádí k šílenství, kdy trhají své děti holýma rukama nebo je jedí. Přináší víno, ale také otravu, která spojuje pijana s božstvem. Je o něm řečeno, že zemřel (a který z řeckých bohů ne?), ale znovu se narodil. Je to lstivý výsměch skutečnému Synu Božímu, který byl zabit, ale znovu vstal? Dionýsos je také považován za boha divadla. A nejsou celé olympijské jedno velké divadlo, hrající s maskou „budování lepšího mírového světa“?

Můžeme se jen ptát na zdravý rozum olympijského výboru, který si bere inspiraci z těchto nemorálních, zlých bohů. Přivádí to lidi pod jejich duchovní vliv. Bible zjevuje, že tito bohové jsou nic, ale že za těmito bohy stojí démonické mocnosti vykazující moc a charakter připisovaný těmto bohům.
Proč usilovat o „obnovu pohanství“ bez uvážení rizika této mocné hry, podvodu, nacionalismu (namísto solidarity!), opilství, nemravnosti, hráčství, sebevražd, které můžeme očekávat jako výsledek „uznání těchto bohů“? Nebo tyto následky byly vzaty v úvahu?
Kněžky budou předsedat celým hrám22). Jinými slovy: všichni sportovci, hodnostáři, návštěvníci a reportéři jsou přicedeni pod duchovní vliv těchto kněžek skrze hry. Pochopitelně mnoho vážených hodnostářů, lidí s autoritou, bude na hrách přítomno. Většina z nich nepostřehne, co se skutečně děje a přinesou to poskvrnění domů a do svých oblastí vlivu. Také lidé, kteří budou sledovat hry doma, se poskvrní. Dokonce i evangelisté, kteří chtějí působit během her, budou vystaveni tomuto vlivu, pokud nerozeznají, co se děje v duchovní oblasti a nebudou se modlit za ochranu proti tomu skrze krev Ježíše.
Vidíme, že obnova olympiád je úzce spojena s návratem pohanských praktik. Hry jsou v podstatě smluvotvorné. Je to záměrné a chytře zamaskované.
Pod maskou zábavy, sportu a solidarity můžeme vidět smluvní rituály, které vedou k mezinárodnímu satanskému znesvěcení a otroctví.
Zní to dramaticky. A je v tom ještě více, je to nepřítelova strategie posledních časů: „národ proti národu a království proti království“.
Ale i Bůh má strategii rovněž na mezinárodní úrovni, pro přímluvce a pro Nevěstu, jeho Církev.

Kapitola 5
Zodpovědnost přímluvců s ohledem na nadcházející olympijské hry
Pro přímé pokyny ohledně přímluv za tuto událost odkazuji na Herald Ministry Prayer Letter, zmíněný výše. V krátkosti zmiňuji následující:
Uctíváním Dia a přebíráním inspirace od Apolla a Dionýsa budou uvolněny a posíleny démonické mocnosti po celém světě. Je to duchovní hnutí mezinárodních rozměrů (a je tak naplánováno!). Sledování nebo návštěva olympijských her není zábava!
Poslouchání celosvětově vysílané zahajovací hymny k Satanu nás poskvrní.
Obnova smluv je obrovský duchovní nástroj a nepřítel si je vědom jeho moci. Přinese to katastrofu národům zapleteným do toho. Falešná smlouva (tj. smlouva se zakázaným partnerem) přinese prokletí od Boha.
Nemůžeme si dovolit být naivní. Potřebujeme vědět, jestli bychom měli sledovat některou část her a pokud ano, kterou. Důvod pro její sledování může být pouze v protivení se poselství oné písně a charakteru her. Měli bychom prohlašovat v duchu, že ta píseň a celá událost jsou rouhání a hrozný hřích a že Ježíš je Pán a že pouze On a Otec jsu hodni našich chvál. Mám naléhat na křesťany ve všech zemích, v nichž byl zapálen olympijský oheň, aby stáli proti obnově smluv skrze jeho zapalování? Můžeme hlasitě promlouvat k Pánu a k mocnostem na nebeských oblastech, že toužíme vejít pouze do pravé smlouvy s Otcem, svrchovaným Pánem a Bohem Izraele, skrze věčnou oběť Ježíše Krista. Potřebujeme se modlit za ochranu nad naším vlastním duchem, duší a tělem a nad našimi milovanými, naším domem, městem, církví a národem. Potřebujeme se modlit za ty, kdo budou zasahovat lidi na hrách evangeliem. Pojďme se též modlit za ty, kteří hladoví ve svých srdcích po pravdě, kterou naleznou ve Spasiteli. Ať je mnoho lidí znechuceno pohanskými náhražkami, s nimiž nakládá olympijský výbor.
Opravdu věřím, že schéma pro tuto událost je natolik zlé, že se potřebujeme spojit s církví a modlitebními vedoucími, které známe a přijmout takovou strategii, abychom skrze modlitby (a půst) a proklamace odmítli tento ďábelský pokus svázat (znovu) národy falešnou smlouvou. Falešná smlouva nám osobně, ale také celé skupině lidí, národům zabraňuje vstoupit do pravé smlouvy s Pánem Bohem.

Pro Evropu bude obnova smlouvy s Diem znamenat to, že se jen velmi těžce bude moci vymanit ze starých svázaností a být tak svobodná pro pravou smlouvu s Pánem, který si chce Evropu zasnoubit a nazývá ji Beulah. Na tomto kontinentě musíme stát jako nikdy předtím proti pokusu nás znovu unést.
V mýtu o Diovi, který přišel jako krásný bílý býk, Evropa neprohlédla toto přestrojení a byla násilím odvlečena, strašlivě podvedena a zneužita. Satan nyní přichází do Evropy (a zbytku světa) v podobě fascinujících olympijských her. Potřebujeme znovu odhalit tuto masku a nedovolit, abychom byli opět hravě podvedeni, zneužiti a odvlečeni. Pohanský „duchovní“ člověk ví, že to není přehnané a bude si užívat svou „pravdu“. Ať nejsou křesťanští muži a ženy podvedeni, spící nebo apatičtí. Odpovězme duchovními prostředky.

Kapitola 6
Zodpovědnost církve s ohledem na minulost

Ztotožňující vyznání společných hříchů našich předků
S ohledem na záležitosti popsané v tomto článku, potřebujeme vyznat hříchy našich otců. Nemůžeme žádat o odpuštění pro ně osobně, jelikož každému bude odplaceno podle jeho skutků. Ale jako obyvatelé tohoto kontinentu, našich národů a členové církve bychom se měli ztotožnit s naším národem a kontinentem a přinést věci z minulosti, které jsme si uvědomily, na světlo skrze vyznání Pánu. Příklad vidíme v životě Daniele, Ezdráše a Nehemiáše. Ti byli vedeni k vyznání jménem svých národů, jak k tomu nabádá Lev. 26:40-42. Stejný princip můžeme aplikovat i my. Můžeme vyznat zvláštní věci v oblasti našich životů, o nichž víme. Nemůžeme vyznávat za jiné věci, z nichž jsme sami neučinili pokání. Proto nejprve musíme žádat Pána, aby nám ukázal, jestli jsou stejné nebo podobné hříchy v našich srdcích a životech. A pokud jsou, je třeba je vyznat, činit z nich pokání a zkoncovat s nimi. Můžeme také přinést na světlo špatnosti našich předků, jelikož jsme byli zplozeni a narozeni v nepravosti. Můžeme také žádat Pána, aby nás osvobodil z následků hříchů našich předků. Nemůžeme zlomit moc našich hříchů, to udělal pro lidstvo, i pro nás jednotlivě, Ježíš na kříži. Můžeme to pouze přijmout a začít chodit v „novotě života“.

Věřím, že potřebujeme učinit skutečné kroky jako Tělo Kristovo s ohledem na hříchy minulosti. Jednotlivci, malé modlitební skupiny, církve mohou, sami o sobě, připravit cestu pro ztotožňující vyznání. V určité chvíli to pak musí udělat celé tělo Kristovo společně v jednotě. To se událo v případě problémů jako byl obchod s otroky, kolonialismus, apartheid. Musíme postupovat dál. Tímto způsobem přijde den (modlíme se za to), kdy Boží děti v našich národech budou moci vyčistit svou duchovní minulost.
Skrze průzkumy „duchovních mapovačů“ je dostupná spousta informací, které můžeme využít pro prorocké přímluvy za tímto účelem.
Toto je zcela jistě část duchovní bitvy, kterou jsem zmínila v Kap. 3 Můžeme proklamovat tato proroctví a jejich výsledek a modlit se za to.

Zrušení starých smluv a ustanovení nové smlouvy
Nakonec, chtěla bych předložit duchovním vedoucím následující výzvu, uvědomujíce si, že tento proces vezme čas, než se naplní, s Boží pomocí.
Zmínila jsem zde dva typy smluv, o nichž bylo řečeno, že byly ustanoveny, nejprve mezi Diem a Európou, později přenosem jejího jména mezi ním a tímto kontinent. V obou typech smluv byly splněny podmínky, pro zajištění trvalé platnosti, k přijetí ochrany od vrchnosti. V případě smlouvy falešného Královského grantu my, jako Církev, můžeme prohlašovat, ve chvíli, kdy na to budeme připraveni, že nejsme nadále ochotni tyto podmínky plnit. Nechceme už více sloužit tomuto „velkému králi“ a z toho důvodu odmítáme jeho nadvládu. Už ani více netoužíme po jménu, které bylo dáno k urovnání za naši „službu“ a zneužití... a proto přestáváme používat jméno Evropa. V případě smlouvy vrchnost-vazal můžeme prohlašovat, že přestáváme být loajální této démonické vrchnosti a netoužíme více po její „ochraně“. Vyznáváme Pánu, že jsme byli v této falešné smlouvě, že jsme Ho tím zarmoutili a že nyní už toužíme jen po jediné, pravé smlouvě.
Zde se také malé modlitební skupiny mohou začít, později církve a širší celky, připravovat pro významné zastoupení k prohlášení těchto vyznání a odstoupení od falešných smluv. Pokud některý národ hostí olympijské hry, Církev toho národa to potřebuje vyznat jako národní hřích. Pokud byla ustanovena smlouva zapálením plamene nad národem, potřebujeme zrušit tuto starou smlouvu.
Nemůžeme zlomit tyto smlouvy jednostranně pouze v naší vlastní autoritě. Máme ovšem právo odvolat se na nejvyšší autoritu a v Jeho jménu to můžeme udělat. Mám naději, že přijde den, kdy křesťanů ze všech, nebo většiny evropských národů společně v jednotě prohlásí, že odstupujeme od staré falešné smlouvy a že přijímáme novou smlouvu, která je nám nabídnuta a všem národům skrze oběť Ježíše, přicházejícího Krále.
Jednostranné ukončení falešných, zlých smluv z naší strany by mělo tvrdé následky. Samozřejmě, Satan nechce odejít. Ale: nemusíme se ho bát, když to uděláme ve jménu Ježíše a pod Jeho vedením. A když Mu Církev slouží a miluje Ho jako Jeho Nevěsta, může být prostředníkem nové smlouvy mezi svým národem a Bohem jakožto nejvyšším Svrchovaným vládcem. Nejvyšší Bůh a svrchovaný Pán pozval všechny národy, aby vstoupily do smlouvy s Ním. On je ten, kdo zlomí stará pouta, staré smlouvy a kdo ustanovil novou smlouvu ve své krvi. On pak bude ochraňovat národ jako svůj vlastní, pokud zachová absolutní loajalitu a věrnost Jeho pozvání a Jeho zaslíbení. On si zasnoubil náš národ a náš kontinent a On nás pojme do manželství.

Odkazy:

1. Ortwin Schweitzer, " Europa, wohin?" zpět na článek.
   
2. Herald Ministry Prayer Letter: 2.2004 (herald@mweb.co.za), založeno na studii Randala Weidenaara z Řecka. Pro více informací . zpět na článek.
   
3. Helene Bos, "De Koningin des hemels in de 21e eeuw," Serving the Nations, Almere, 2001. zpět na článek.
   
4. Tři „hříšné svazky“ královny nebes jsou: Semiramis, Jezábel, Babylón. Viz výše Helene Bos, odstavec 36..... zpět na článek.
   
5. Helene Bos, kapitola 3. zpět na článek.
   
6. Helene Bos, "Heidense invloeden,". Serving the Nations, Almere, 1999 zpět na článek.
   
7. Anna Michailidou, archeoložka, "Knossos," Ekdotike Athenon S.A. 1981. zpět na článek.
   
8. Lit.: Prof. Dr.J.Nuchelmans, Woordenboek der Oudheid; Romen, Bussum, 1976. zpět na článek.
   
9. Derek Prince, "Because of the Angels," vyučující dopis č. 25, DPM-UK, 2000. zpět na článek.
   
10. Moormann &Uitterhoeve, "Van Achilles tot Zeus," Sun, Nijmegen, 1999. zpět na článek.
    
11. Ron Leadbetter, 1995-2004 Encyclopedia Mythica. zpět na článek.
    
12. Pieter Bos, The Nations Called, Sovereign World, 2002, čl. 70. zpět na článek.
    
13. Christian Growth Study Bible, NIV, 1997, Zondervan corporation, čl. 19. zpět na článek.
    
14. Viz „Žena, autorita a Bible,“ Alvera Mickelsen, Inter Varsity Press, 1986. Podle Berkeley a Alvera Mickelsen, v kapitole 6, řecké slovo „kephale“ bylo po staletí mylně chápáno jako centrum, kde jsou činěna rozhodnutí. Zhruba to znamená: původ, počátek, zdroj života, jelikož žena pochází z muže. zpět na článek.
    
15. Pieter Bos, The Nations Called, Sovereign World, 2002, kapitoly 2 a 5. zpět na článek.
    
16. Tyto verše, v Ozeáši a Izaiáši, jsou chápány na prvním místě jako zaslíbení lidu Izraele. Ale je možné, za určitých okolností, že Pán mluví také k lidu mimo Izrael, skrze poselství určené na prvním místě pro Izrael. V takovém případě logos-slovo se stává rhema-slovem pro toho, kdo ho přijme, i když není z izraelského lidu. zpět na článek.
    
17. The Webová stránka olympiád. zpět na článek.
    
18. Charles Beck (ed.) I"Oi Olympiakoi Agones," 776 p.X. - 1896 (Olympijské hry, 776 př. Kr. = 1896), Atény 1896. zpět na článek.
    
19. Složena z podnětu rady olympijských her, text napsal Costis Palamas, hudbu Spyridon Samaras. Současná olympijská hymna byla upravena Mezinárodním olympijským výborem v roce 1957. Její hudba byla složena Spirou Samarou v roce 1896. Slova byla přidána Costisem Palamasem z Řecka. Překlad podle zmíněné webové stránky. zpět na článek.
    
20. Na tiskové konferenci v Aténách, dle zmíněné webové stránky. zpět na článek.
    
21. Mythografie zpět na článek.
    
22. Randal Weidemaar, viz poznámka 2, rsw@enanet.gr zpět na článek.

[^ top]